Historie - SDH Poříčany

Přejít na obsah

Hlavní nabídka:

Historie

Trocha historie sboru v Poříčanech

Historie Únoru roku 1884 po poradě užšího obecního ůřadu a uvědomělých pánů bylo starostou obce p.Štěpánem Váňou vyhlášeno všem občanům provolání s heslem: Připravme si vřelou památku u potomků. Tak vznikl místní sbor dobrovolných hasičů. Dnes se naplňuje toto heslo radostnou skutečností, že tato vřelá památka je námi v plné míře a se ctí zachována. Jejich odkaz převzali naši otcové,aby jej předali nám a my opět svým dětem,aby ona vznešená myšlenka,pomáhat bližnímu v neštěstí nikdy nezanikla. Ti kteří stáli u kolébky spolku jako zakladatelé byli: Šťepán Váňa -starosta František Homola-soukromník Maťej Kašpar-Obchodník Josef Novotný-Rolník Vincenc Stýblo-Učitel Eduard Wingelmúller-Přednosta železniční stanice 17.února byla svolána první valná hromada,na které byl zvolen první výbor z občanů již uvedených,doplňených Karlem Hrabou-Rolník,Josefem Hokem-mistr cihlářský,Janem Holubem-rolník a Františekem Vykoukalem. 4.května na svátek sv.Floriána byl složen slib členů.Členů se přihlásilo 61,přispívajicích 28,činných 33,ti byli rozděleny na dvě čety,lezce a stříkačníky,každá četa měla 1četaře,lezce,mimo to jednoho nadlezce. Budiž vzpomenuto těch činných,kteří stály v prvných řadách ve službě k pomoci spoluobčanům. Poňevadž náš sbor byl v okolí jediný,dostaneme se v záznamech o jeho ůčasti při požárech ve Vykáni,Klučově,Hořenech,Chrástě,Manderšaidě,ve Velence a jinde.Podle dohody s Plaňanskou pojištovnou byl stanoven požarní rajon pro náš sbor s 18 obcemi.Byli to Hořany,Tatce,Skramníky,Žudry,Chotouň,Bylany,Lstiboř,Klučov,Kounice,Vykáň a Sadská.Dne 1.Dubna 1907 byla uspořádána slavnost zkoušení nového stroje Hydroforu,kterou prvedl sám továrník pan Stratílek z Vysokého Mýta. Do tohoto radostného rozvoje spolkového života zasáhl rok 1914 světová válka.Spolková činnostbyla přeroušena,neboť řada členů nastoupila na vojenskou službu.po 41/2 roce byla válka ukončena.Československý národ získal svobodu a svého prvního prezidenta T.G.Masarika.Hasičská organizace zahájila znovu svou činnost.Aby během druhé světové války organizaci její členové a místní obyvatelé udrželi .Byli to místní obyvatelé kterým můžeme děkovat že výstroj a výzbroj byla v obci zachována. Po osvobození republiky v roce 1945 se vrací do života sboru nový elán. Místní požární sbor(který tak byl nazýván místo hasičský sbor)v tomto novém období v létech 1950-1960 se zaměřil na výchovu mládeže pod vedením Václava Výborného.Cvičily se žáci i žákyně ve zbrojnici i na hřišti.Cvičilo se s požární technikou a připravovalo se na žákovské soutěže.Později bylo založeno družstvo dorostenek za vedení paní Květy Hájkové. O technický výcvik členů zásahového družstva se po léta staral velitel požárního sboru pan Vl.Hájek. Činnost dle kronimy v některých letech. 1965-41 členů a 10dorost provedeno 540 preventivních prohlídek ,15 mužů se účastnilo žňovích hlídek 1967-28.května ukázkové cvičení v Kolíně (100 let SDH v kolíně),sběr šrotu, 42 členů 1968-Nový výbor:Předseda-Václav Radechovský Velitel-V.Hájek Preventář-V.Skořepa Jednatel-K.Hájková 6.7.cvičení za spolupráce sboru z Klučova námět ochrana objektů JZD a ZŠ 1969-6.6.oslava85 let založení sboru hasičů-účast 112lidí uděleny pamětní medaile O.Kotrčovi a K.Hájkové,dále 7 uznání za zásluhy,7.6.soutěž požárních družstev Rozvoj vybavení SDH Poříčany 1962-Přiděleno auto z Nymburka na základě výsledků krajské soutěže auto 805 1969- Nová motorová stříkačka PS12 přidělena z Nymburka, vyskoušena 9.srpna při požáru pšenice,další ps12 zakoupena 2002 na sportovní soutěže
Poříčanská Hasičárna dodnes ukrývá plně funkční stříkačku z roku 1907
Po poradě užšího obecního úřadu a uvědomělých pánů obce Poříčan vznikli v roce 1884 tamější dobrovolní hasiči. „Připravme si vřelou památku u potomků,“ prohlásil tehdy starosta obce Štěpán Váňa při příležitosti založení sdružení. Tehdejší zakladatelé byli lidé mnoha profesí. Byl mezi nimi již zmiňovaný starosta, ale i rolník, učitel, obchodník nebo přednosta železniční stanice. V únoru téhož roku byla svolána první valná hromada, na které byl zvolen první výbor z již uvedených občanů a doplnila je další čtveřice. Členů se tehdy přihlásilo šedesát jedna. Všichni na svátek svatého Floriána, tedy čtvrtého května, složili první slib členů dobrovolných hasičů v Poříčanech.
Dle tehdejší dohody s Plaňanskou pojišťovnou byl stanovena požární oblast, do které spadalo osmnáct okolních obcí. Poněvadž poříčanský sbor byl dlouhou dobu v okolí jediným, v jeho kronikách se tak najdou záznamy o účastech u požárů i v jiných obcích, než které byly v jeho požární oblasti, a to ve Vykáni, Chrástu, ve Velence a dalších obcích. Dodnes poříčanská hasičárna ukrývá plně funkční raritu, je to hasičská stříkačka Stratilek z roku 1907, kterou tehdy přijel předvést sám pan továrník Stratílek. Slibný rozvoj sboru byl přerušen v roce 1914, kdy byla jeho činnost dokonce přerušena. Mohla za to první světová válka, protože řada členů nastoupila na vojenskou službu. Jakmile československý národ získal svobodu hasičská organizace zahájila opět svoji činnost. Do činnosti sboru zasáhla i další, tedy druhá, světová válka. Ani ta však snažení Poříčanských nezhatila a dobrovolní hasiči v obci byli zachování.
Po roce čtyřicet pět získal hasičský sbor nový název. V poválečném období byl totiž přejmenován na požární sbor. Jeho členové se zaměřili zejména na výchovu mládeže, cvičili se žáci i žákyně, a to jak na hřišti, tak i ve zbrojnici s požární technikou. Časem pak žáky a žákyně doplnilo ještě družstvo dorostenek.
Na základě výsledků v krajské soutěži získal sbor v roce 1962 přiděleno auto z Nymburka. O sedm let později se vybavení dobrovolných hasičů rozrostl o stříkačku PS12, která byla taktéž přidělena z Nymburka. Svůj první ostrý zásah si stříkačka odbyla už devátého srpna téhož roku při požáru pšenice. V osmdesátých letech pak jednotka sboru dobrovolných hasičů Poříčany získala cisternu CAS 25.
Po přechodu pod hasičský záchranný sbor Kolín byla jednotka zařazena do skupiny JPO III. V tu dobu pak byla vybavena novými zásahovými obleky, zásahovou obuví, dýchací technikou, plovoucím čerpadlem, mobilními telefony a kapesními vysílačkami. Nového vybavení se dostalo i cisterně Poříčanských, která byla osazena novou vysílačkou. Před osmi lety si pak tamější hasiči pořídili novou proudnici a tři roky na to čekala jejich cisternu modernizace. V poslední době pak sbor dobrovolných hasičů obdržel dotaci od Středočeského kraje, která byla využita na opravu současné techniky, nákup nového vybavení jako jsou zásahové obleky, přilby, obuv, ale i svítilny pro celé zásahové družstvo a spoustu dalšího. Později pak dobrovolní hasiči z Poříčan získali starší VW Transporter od Policie ČR.
Jednotka sboru dobrovolných hasičů spadá do zmíněné kategorie JPO III, což znamená, že jednotka musí být schopna výjezdu do deseti minut po vyhlášení poplachu. Zasahuje i mimo území svého zřizovatele, samozřejmostí je i to, že je součástí integrovaného záchranného systému. Jak se ale členové výjezdové jednotky dozví o poplachu a výjezdu? I toto již přebrala moderní technika. Vše zajišťuje modul, který všem členům jednotky rozesílá SMS zprávy se stručnou informací o výjezdu a vytiskne také příkaz k výjezdu, v němž jsou uvedeny podrobnější informace o události a seznam techniky, který je do akce povolán. Všichni členové jednotky absolvují pravidelné lékařské prohlídky a prokazují odbornou způsobilost k výkonu své funkce.
Jako snad v každé obci, tak i v Poříčanech se hasiči starají o kulturní a společenskou činnost. Pro ostatní obyvatele připravují taneční zábavy, plesy, Mikulášské nadílky nebo Dětský den. Samozřejmostí se staly i každý druhý rok pořádané Staročeské máje.
Sbor se může pochlubit i sportovními družstvy mužů, žen i dětí. Družstva se účastní zejména Podlipanské ligy, kterou Poříčanští spoluzakládali. Účastní se však i dalších závodů, které se během roku konají.

Zdroj: https://kolinsky.denik.cz/hasici/hasici_poricany20090805.html
Poříčany jsou obec ležící v okrese Kolín asi 6 km severovýchodně od města Český Brod. Žije zde přibližně 1 500 obyvatel. V roce 2011 zde bylo evidováno 494 adres. Protéká tudy říčka Šembera, která je levostranným přítokem Výrovky.

Historie obce Poříčany

Jak dokládají archeologické nálezy, bylo okolí dnešní obce souvisle osídleno již v mladší době kamenné. Tehdejší obyvatelé si svá obydlí stavěli na místech, která se dobře bránila proti nepřátelům. Osada, která byla předchůdkyní Poříčan, byla proto umístěna na návrší nad ohybem potoka Šembery, kde střežila vstup do údolí. Vznik slovanského sídliště se pak datuje do 8. století našeho letopočtu. Na přelomu 9. a 10. století v Čechách došlo ke společenským změnám, které měly za následek přesun zdejší sídelní oblasti. Místní obyvatelstvo tak přešlo ze sídlišť hradištního typu přímo do nivy potoka Šembery a na přilehlý jižní svah.

První dochovaná písemná zmínka o Poříčanech pochází z roku 1295. O původu názvu obce existuje několik domněnek. Nejpravděpodobnější je, že název Poříčany je odvozen od polohy osady při vodním toku. Název obce se však během let v historických dokumentech objevuje v různých tvarech - známy jsou např. Porechan, Porzeczan, Porzieczan, Borzczan, Borzacza nebo Poriczan. Kmen jména tedy nemusí začínat písmenem „P“, ale i „B“. V tom případě by mezi původce jména Poříčany v úvahu přicházela také slova „bor“ nebo „borz“. Bor by představoval les, na jehož okraji osada stála. Borz pak může pocházet od jména „Bořita“, obce v minulosti často přejímaly jména po svých pánech a není vyloučeno, že Bořita zdejší osadu vlastnil ještě v dobách před naším prvním dochovaným záznamem o obci. Slovo „borz“ však může vyjadřovat také ničení a boření hradištních opevnění.

Od 14. století je v Poříčanech zmiňován kostel. Ten byl ve svých počátcích stavbou, která spojovala jak funkci duchovního centra, tak i funkci pevnosti. Roku 1358 se stal kostel farním, prvním poříčanským farářem byl jmenován Perhard. V této době můžeme v obci předpokládat již také existenci farní školy. Po husitských válkách kostel patřil utrakvistům. Roku 1414 se Poříčany uvádějí jako statek rodu Olbramoviců. Dne 3. července 1430 se jmenuje panošem Vochek z Poříčan. K roku 1547 obec patřila k panství Kostelec nad Černými lesy. Právě v roce 1547 bylo toto panství zkonfiskováno za to, že se Slavata z Chlumu zúčastnil odboje proti králi Ferdinandovi. Královská komora pak majetek prodala za 30 000 kop Jaroslavu Smiřickému ze Smiřic. Ves Poříčany byla mezi majetkem Černokosteleckého panství jmenována i nadále. Roku 1626 koupil celé černokostelecké panství od Albrechta z Valdštejna, jenž byl poručníkem Jiřího Smiřického, Karel, kníže z Lichtensteinu.

V první polovině 17. století zasáhla do osudů celého kraje třicetiletá válka. Řada vsí tehdy zanikla. Poříčanský kostel zůstal po válce neobsazen farářem a začal postupně chátrat.
V průběhu 17. a 18. století docházelo kvůli vysokým robotám a dávkám odváděným vrchnosti k selským bouřím. Roku 1680 proběhlo vzbouření i na Kounicku. Záznamy pak uvádějí ještě jednu vzpouru roku 1775, kdy sedláci táhli na zámek v Kostelci. V první polovině 18. století záznamy uvádí, že byl poříčanský kostel velice zchátralý. Kvůli špatnému stavu bylo nakonec rozhodnuto o jeho zbourání a na původním místě byl v roce 1750 stavěn nový barokní farní kostel Narození Panny Marie pod patronací kněžny z Lichtensteinu, Marie Terezie z rodu Savojského. Po dostavbě byl kostel doplněn komplexem farních budov. Podle záznamů bylo v obci na konci 18. století 45 domů, většinou rolnických usedlostí. Záznam z roku 1713 uvádí v obci 56 koní, 52 krav, 7 volů, 30 jalovic, 118 ovcí, 230 prasat a 8 koz. V obci tehdy stával mlýn, který sloužil celému širokému okolí. Původní „dolní mlýn“, vedle kterého při hlavní cestě směrem ke kostelu odedávna stávala stará krčma, se postupem času stal nedostatečným. V letech 1734 – 1739 byl proto v Poříčanech postavený mlýn „horní“. Z konce 18. století pochází záznam, který uvádí, že zdejší školu navštěvovalo celkem 96 dětí.


Po zrušení poddanství roku 1848 vliv Lichtenštejnského rodu v obci postupně slábnul. Jeho posledním aktem bylo zrušení patronátu nad poříčanským kostele podle jednoho z tzv. Benešových dekretů v roce 1945 po znárodnění majetku knížecího rodu, kdy už správa zbytku panství sídlila v Úvalech. Velkým přínosem pro rozvoj Poříčan v 19. století byla výstavba železnice Vídeň – Olomouc – Praha, která byla dokončena roku 1845. Z počátku sice trať na obec žádný vliv neměla, protože zde nebyla žádná zastávka, to se však změnilo v roce 1874. Se vznikem zastávky se v Poříčanech vytvořily příznivé podmínky pro rozvoj. Začali se zde usazovat železniční zaměstnanci, kteří pak tvořili významnou část zdejšího obyvatelstva, a díky rychlému spojení s Prahou se v obci začali usazovat také lidé dojíždějící za prací v průmyslu. Koncem 19. století se význam železnic rozšiřoval o využití k hospodářským místním účelům - především pro potřeby rozvoje zemědělství. Bouřlivý rozvoj staveb místních drah se v naší obci projevil stavbou tak zvané České komerční dráhy (Böhmische Komerzbahn) Poříčany - Nymburk a dále přes Kopidlno do Bakova nad Jizerou a do Jičína.
Poříčany se staly stanicí, kde se napojovala tato dráha na páteřní hlavní směr Praha - Pardubice - Vídeň, tak zvanou "Státní dráhou". Provoz na Komerční dráze byl zahájen roku 1882. Tím se staly Poříčany důležitým železničním uzlem. Proto bylo nádraží rozšiřováno a stavebně ukončeno k roku 1900. Po této úpravě sloužilo nádraží do definitivní přestavby určené realizací elektrifikace hlavního železničního tahu prováděné v letech 1953 - 1963. Poslední úpravou prošlo nádraží při stavbě železničního koridoru těsně před rokem 2000.

Poříčany proto v druhé polovině 19. století rychle rostly. Mezi léty 1840 – 1880 zde počet obyvatel stoupl z 487 na 860. S tím, jak se toto číslo blížilo k hranici 1000, uvažovalo obecní zastupitelstvo v roce 1882 o povýšení obce na městys. Tato myšlenka se však nakonec neuskutečnila. O rozvoji obce v druhé polovině 19. století svědčí i velký rozmach řemesel – do roku 1850 byly Poříčany čistě zemědělskou obcí, kde byla pouze velká hospoda, mlýn a kovárna. Již v roce 1877 tu však svou živnost provozovalo 5 krejčích, 3 ševci, 3 truhláři, 4 tesaři, 2 tkalci, sklenář, kovář, kolář, bednář, 3 cihláři, 3 pletaři, 2 řemenáři, 3 obchodníci, 3 hostinští a řezník. V roce 1865 byl vybudována silnice z Českého Brodu přes Klučov a Poříčany do Sadské.

V polovině 19. století se v místní kronice poprvé začíná psát o obecním policajtovi, který současně vykonával i funkci ponocného. K roku 1863 do místní školy docházelo na 147 dětí, stávající školní budova č.p. 9 proto přestala svému účelu stačit. Obec proto roku 1868 zakoupila velký dům č.p. 13, kde byla hospoda, školu sem přemístila a hospoda se pak přesunula do č.p. 9. Příliv žáků v Poříčanech však byl příliš velký, i nová budova tak brzy přestala stačit. V roce 1876 byl do Poříčan přiškolen i Chrást – Mandršajd a k roku 1890 tak počet žáků hlásících se do zdejší čtyřtřídní školy přesahoval 400. Situace byla neúnosnou, proto musela být roku 1894 vedle školní budovy přistavěna ještě menší stavba pro další třídu. V 70. letech 19. století byla v obci založena poříčanská „Beseda Barák“, spolek, který se zaměřoval na národní uvědomění. Roku 1880 byla v Poříčanech zřízena poštovní úřadovna. O čtyři roky později byl v obci založen sbor dobrovolných hasičů. Ten byl skutečně zapotřebí, jen do roku 1900 totiž podle záznamů vyjížděl nejméně ke 30 zásahům.



Souček, J.: Znáte Poříčany? Poříčany 1995 
 
 
Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky